neděle 26. června 2016

Ve vinohradském nebi

Bylo nám řečeno, že se nemáme navzájem rády - ač jsme se neznaly. Já jsem nesnášela ji, ona nemohla vystát mně. Řekl nám to .. kdosi. Kdosi, kdo mi častěji, než by bylo zdrávo, vždycky říkal "napiš o tom na blog". 

A tak tedy jo.


Sedím na střeše, v ruce držím imaginární skleničku šumivého vína a jen tak mimochodem si uvědomuju, že tam kdesi úplně dole o pět pater níže jsou dlažební kostky vinohradského chodníku

A v duchu tiše oslavuju

Oslavuju tento neopakovatelný moment, kdy se ve mě mísí směsice bázně a pomíjivosti s opatrnou a hřejivou pýchou.

Vlasy nám cuchá vítr a s nostalgií vzpomínáme na naši několikaletou historii. Myslíme na to, jak jsme se znaly neznaly, na to jak jsme se chtěly poznat, a přesto nechtěly.

Začínáme odvíjet další linku našeho přátelství, kdy se už nemusíme tajně virtuálně sledovat a zjišťujeme, kolik věcí máme vlastně společných a jak moc jsme si vlastně podobné. 

Souzníme a smějeme se a obě v hloubi duše cítíme jistou dávku zadostiučinění, že nás nějaký nesmyslný paradox poštval kdysi proti sobě.

A přece tu teď sedíme ve vinohradském nebi a spolu se západem slunce probíráme ty naše romantické životy!