Dneska k nám do kavárny zavítala postarší paní se svou
maminkou. Zběžně je od pohledu znám již z minulých dnů – očividně cizinky,
a kávoví fajnšmekři, které si distingovaně zanechávají odstup.
Při placení paní projevila zájem o naší věrnostní kartičku.
Z mého pohledu asi pochopila, že si nejsem jistá, zda jí vůbec využije.
Načež se paní dala do řeči, povídala a povídala a já se v tom pomalu
začala ztrácet.
Pochopila jsem, že maminky přítel Evžen je vážně nemocný, má
rakovinu. Maminka nechce, aby umřel doma a tak s ním odjely do Luhačovic,
protože v jejich městě – Brně – není pro něj teď dobrý vzduch. Evžen v Luhačovicích
už párkrát byl a maminka si myslí, že zdejší ovzduší na něj má pozitivní vliv.
A tak se rozhodly, že tu zůstanou až do té doby, než Evžen zemře. Takže
doufají, že tu budou mít pobyt co nejdelší.
Překvapeně jsem vyblekotala nějaké společenské fráze
soustrasti a pochopením nad ztrátou blízké osoby. V tom mě ale šokovaná
paní zarazila - „Počkejte, vy mi asi nerozumíte. Evžen je maminčin kocour!“
A tak si tak říkám – „Milý Evžene, jaké by to asi na světě
bylo, kdyby lidi k sobě chovali aspoň tak pěkně, jako ke svým kočkám?“
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím "anonymní" návštěvníky o podpis :)