V životě jsem si nespočetněkrát v duchu říkala něco ve smyslu - chtěla bych se naučit plést, chtěla bych začít vstávat brzy nebo bych chtěla více cestovat a poznávat nové místa a nové lidi. Ale v praxi jsem nikdy se svým přáním nic neudělala, vždy zůstalo u pouhé touhy a nesplněného snu.
Jenže postupem času se mi v hlavě shromažďují mé nedostatky s čím dál vyšší naléhavostí a některé z nich mě nutí nad nimi uvažovat i několik týdnů. Znamení, že bych se svojí beraní povahou mohla konečně vyrazit proti zdi?
Inspirovala jsem se tedy blogem Martina Dědiny (www.minimalist.cz) a rozhodla jsem se dobrovolně se vystavit krutosti života v podobě částečné ztráty svého pohodlí a konečně se do „něčeho“ pustit.
Vybudování nového návyku prý trvá 4 – 6 týdnů (při tomto pomyšlení dlouhodobých výstupů z komfortní zóny mi už teď začínají na čele naskakovat pupínky) – podle Martina jsou ale jednorázové měsíční výzvy natolik dlouhé, abychom si dokázali uvědomit, zda nám do života přinesly více dobrého, než jsme s nimi ztratili, a co víc, abychom si na určitou změnu vytvořili alespoň elementární návyk.
Řekla jsem si – proč čekat až na každoroční předsevzetí, abych s pocitem vysílení sledovala, jak jsou na tom všichni ostatní a úlevně si oddychla, když někdo svojí výzvu vzdá dřív než já a mě spadl pomyslný kámen (že už nebudu „nejhorší“) ze srdce. Sepsala jsem si pro začátek svých prvních 8 změn a naplno rozjela fantazii s každodenním vypisováním a vyškrtáváním To Do Listů a sestavováním buzerlístků.
Já prostě začínám už od října!
ŘÍJEN – Vstávám brzy
Už po přestěhování z velkoměsta jsem si říkala, že by bylo fajn najet na „správný“ denní cyklus, kterým se lidé přirozeně řídili od nepaměti – vstávat s východem slunka a ukládat se ke spánku po setmění. S mým denním režimem, při kterém usínám mezi 1 a 2 hodinou ráno, se mi ale nějak nedařilo slunko dostihnout.
S tím bude ale konec! Rozhodla jsem se, že se prostě naučím vstávat brzy (= každý den mít budík na 6:30) a mít co nejdelší den při běžném denní světle. A ano, i za cenu toho, že budu chodit spát se slepicemi a ostatní si na mě budou ukazovat prstem „to je ta, co nechodí nikam pařit!“
LISTOPAD – Jeden článek denně
Při svém nedávném pobytu za hranicemi jsem si naplno uvědomilo, jak moc tragické jsou moje znalosti cizích řečí. Tedy, ne, že bych se někdy v minulosti domluvila dobře, ale zjistila jsem, že v kritickém okamžiku na mě doléhá jakási amnézie, že si nejsem schopná vybavit ani nejzákladnější podstatné jména. A to mi nepomůže ani moje běžné dohánění sloves pomocí pantomimy!
Listopad strávím nad nejrůznějšími články a dětskými knížkami s cizojazyčným slovníkem na klíně. A už se na to docela těším – zase se pro jednou budu cítit trochu intelektuálně.
PROSINEC – Vzhůru k úklidové disciplíně
Kdy jindy se pustit do křížku s úklidem, než před Vánoci? Ráda bych se konečně dostala do etapy, kdy na mě nebude prádlo na sušáku už týden přesušeně koukat a vehementně mě prosit, abych ho už konečně uklidila.. Chci se konečně naučit, dělat tyto malé drobnosti automaticky sama od sebe a neschovávat se za alibismus, že když bydlím sama, tak to přece nikomu nevadí.
V prosinci se kousnu a pokusím se všechny „nová uklízecí“ pravidla dodržovat! Už se těším, že konec bude haldám oblečení přehozených jen tak ledabyle přes židli a horám špinavého nádobí umně poskládaného tak, aby zabraly na kuchyňské lince co nejméně místa a já neměla zbytečně velké výčitky svědomí.
K tomu všemu samozřejmě patří i pravidelné aktualizování diáře, okamžité otevírání došlých dopisů a včasné zalévání květin, dřív než povadlé a opadané listy volají o S. O. S.
LEDEN – Začínám s půsty
No a kdy jindy začít s půstem, než právě po Vánocích a Novoročních oslavách? Rozhodla jsem se, že v lednu budu vždy jeden den v týdnu mít půst – celý den pít pouze vodu.
Je to zatím pouze jakýsi experiment, ale myslím, že zrovna tímto u sebe nemůžu nic zkazit. Jeden den přirozené detoxikace a vyčistění organismu nemůže být na škodu přece nikomu.
Jsem na sebe zvědavá, protože už v 11 hodin ráno mi to nemyslí, pokud ráno nedostanu svůj pravidelný příděl sacharidů. Pokud to vydržím a budu se cítit dobře, jsem pak připravená držet půsty třeba během celého roku (o jejich četnosti se radši ale zmiňovat nebudu) – pak budu sama pro sebe superhrdinka!
ÚNOR – Měsíc bez pekárny
Ze všech stran kolem sebe slýchám, že mouka je největší zlo. A spousta z vás, kteří kolem mě chodíte, jste prakticky reklama na to „jak se cítit o 100 % lépe, aniž byste sportovali“.
Tohle bude asi ze všech výzev pro mě ta úplně nejtěžší, protože ví Bůh, že ty všechny koláčky, buchtičky a vdolečky, prostě miluju!
Každopádně, jsem pevně rozhodnuta. V únoru se k pekárně nepřiblížím ani na 100 kroků – co kdyby náhodou zafoukal vítr a já zvětřila ořechovou náplň v listovém šátečku?
BŘEZEN – Stop Facebooku
Během pár minulých měsíců, kdy jsem neměla doma připojení k internetu, jsem zjistila, kolik zbytečného času každý večer doslova ztratím na Facebooku. Jenže – pravda je taková, že když už jsem online, tak to tmavě modré efko tak nějak prostě nejde odpojit.
V březnu tak budu čelit krutopřísné výzvě – doma žádné připojení na Facebooku!
S tím souvisí i úmyslné zapomínání mobilního telefonu doma během celodenních aktivit (nebo alespoň vypínání mobilních dat). Je to tak zvláštní pocit, odjet na celý den někam pryč a nechat telefon doma na stole!
PS: Až mě budete chtít ukamenovat, tak si povšimněte, že o Messengeru tu nepadlo ani slovo! :)
DUBEN – Opět začínám s běháním
Měsíc duben (vyhlaste fanfáry) – měsíc, kdy se opět pokusím začít běhat.. Během března opráším veškeré knížky a články, které jsem si o běhání pořídila a s velkým sebezapřením a umělým nadšením se do nich zase ponořím. A třeba se mi tentokrát podaří dostat dál, než jen k okamžiku, kdy si na e-shopu budu vybírat tu nejkrásnější bundu do lesa.
Slíbila jsem si, že i kdyby mě to mělo zabít, tak se každý den pokusím uběhnout alespoň blbých 100 metrů, abych si dokázala, že na tom nejsem zas až tak špatně. A pro jistotu si do telefonu ještě nainstaluju "běhací aplikaci" a rozešlu odkaz na svůj profil některým mým známým, abych se neshodila aspoň před nimi, až nastanou ty nejhorší chvíle.
Myslím, že duben je pro tuhle výzvu ideální období - nebudu se muset zase přežrat svým narozeninovým dortem a pokusit se nezřízeně se opít, když budu vědět, co mě čeká druhý den ráno na startovní čáře.
KVĚTEN – Omezování kávy
Loni už jsem jeden takový měsíc absolvovala, a když tak teď nad tím přemýšlím, tak nedokážu správně identifikovat jeden konkrétní důvod, proč jsem na svoje obligátní dva až tři šálky kávy denně opět najela. Cítila jsem se během tohoto kávovém půstu fakt dobře.
Jenže pravda je taková, že káva mi prostě chutná. Patří do mého dospělého života úplně stejně jako povalečské vysedávání v kavárnách nad knihami. A popravdě - nedokážu si představit moje klasické holčičí dostaveníčka nad ničím jiným než je obrovský hrnek latté. Co bych pak říkala? „Nezajdeme na limonádu?“?
Každopádně, beru červen jako měsíc, kdy se kávu pokusím nenápadně vystrnadit ze středobodu mého pitného režimu! (A nebo z kávy vypustit alespoň mléko..)
Do budoucna plánuju (pokud se to u mě tedy vůbec osvědčí) sestavování dvanácti ročních výzev každý rok a jejich postupné plnění.
Protože když už nic, co může být lepší pocit, než že něco prostě dokážu? Byť i jen na jeden měsíc?
