středa 3. září 2014

O čtení pohádek

Bylo nebylo za sedmero horami a sedmero řekami .. (a tu následuje část většinou o rozsahu asi tří až čtyř stránek, aby byl následně celý příběh zakončen textem:) .. a žili spolu šťastně a spokojeně až do smrti. Vybavujete si?


Nevím čím to je, ale teď v dospělosti mám k pohádkám mnohem pozitivnější vztah, než když jsem byla dítě. Hlavně k těm čteným. A co je důležité - k těm čteným pro mě.

Asi to zní praštěně, ale já si ráda nechávám v poslední době číst. Je to strašně fajn - po celodenním shonu si večer vlézt do postele, uvelebit se na své polovině a ve svém důlku v matraci, přitáhnout si peřinu až ke krku a připravit se tak na nový příliv slov a příběhů, při kterých se vám na obličeji nevědomky usadí spokojený úsměv, jenž vám vydrží až do chvíle, kdy upadnete do hlubokého spánku. A to se mi stává až moc často.

Nevím, proč jsem si oblíbila právě pohádky, když existuje i spousta různých pověstí či povídek - asi proto, že jsou krátké, jednoduché a srozumitelné. Občas sice obsahují dvojsmysly a něco hlubšího, ale i když se vám nad tím zrovna nechce hloubat (nebo začínáte usínat), jste se sdělením příběhu i tak spokojení. Navíc mají i další výhody:

Tak především - ve většině případů to skončí dobře (pokud tedy nečtete Grimmy). Ale "je" tam i spousta dalších faktorů, která je důležité především tím, že tam prakticky není. V pohádkách většinou nenarazíte na hádky a výhružky, na nevěry, na války a hladomory, na nezaměstnanost, na rostoucí inflaci nebo třeba ani lidi nemocí civilizačními chorobami.. Prostě tam nenajdete nic, co se na vás v běžném životě většinou sype ze všech stran.


A fakt, že skončí dobře (nebo si to alespoň myslíte, předtím než definitivně usnete) vás nechá spokojeně snít o šťastných zítřcích. A tak se asi častěji než je zdrávo nechávám ukolébávat klidným a monotóním hlasem, který slychávám buď z velké blízkosti těsně vedle ucha nebo naopak z velké dálky prostřednictvím telefonu, a který mě naplňuje pocitem bezpečí a jakoby říkal "všechno je v pořádku, klidně spi."

Sice je pravda, že si z onoho čtení pamatuju stěží první tři slova z první věty, ale nikdo se na mě za to nezlobí. Protože - jak se to říká? - žili spolu šťastně ...



Žádné komentáře:

Okomentovat

Prosím "anonymní" návštěvníky o podpis :)